Úniky chladiva z AC systémů a jejich oravy.

Zde si popíšeme hledání úniků chladiva pomocí formovacího plynu t.j. 95% dusíku a 5% vodíku. Pro hledání úniku použijeme vodíkový detektor.

V dnešní době je již na trhu několik druhů detektorů i sad, tak doporučuji si vybrat detektor s nejvyšší citlivostí.

Ve vyobrazené tlakové lahvi jsou 2 litry formovacího plynu stlačeného na 220 barů. Toto množství stačí na cca 12 testů jednozónových klimatizaci. pokud budete mít 10 litrovou lahev, tak ta vám vystačí na celou sezónu.

Manometr je dobré mít dvacetibarový, protože některé úniky jsme našli až při tlaku 12 barů, ale vyšší tlak už nepoužívejte, mohlo by dojít k poškození expanzního ventilu.

Naplníme AC systém formovacím plynem na 4 – 5 barů, počkáme 5 minut a mezi tím zapneme detektor, který se 90 sekund zahřívá. Po zahřátí detekujeme únik tak, že hlavici detektoru posouváme nad místem, které snímáme rychlostí 2 – 3 cm za sekundu.

Jelikož vodík stoupá, tak úniky detekujeme vždy shora. Výparník detekujeme z mřížky v kabině vozidla.

Ukážeme si dvě možnosti zapojení.

Sada obsahuje tlakovou naplněnou láhev, dvojitý manometr, jednoduchý manometr,detektor na vodík, nabíječku dvě hadice a vysokotlaký i nízkotlaký plnící port.

Jsou dvě možnosti jak zařízení zapojit na AC systém.

V prvním případě můžeme jedním plnícím portem pustit formovací plyn do systému a na druhý plnící port připojit manometr, kterým provádíme orientační tlakovou zkoušku.

Tento způsob můžeme zvolit, pokud jsou oba plnící porty na vozidle jednoduše přístupné a pokud tam oba jsou. Tím myslím Renault řady II od modelu Megan výš má jen jeden port a to vysokotlaký a některé Fordy, které mají nízkotlaký plnící port v pravém předním podběhu. To znamená, že lehce přístupný je jen vysokotlaký port. U nových modelů Ford S-max, Galaxi a Mondeo je potřeba prodloužení na vysokotlaký port, tak lépe přístupný je zase nízkotlaký port atd. Z tohoto důvodu doporučuji druhou možnost zapojení a to tak, že od tlakové lahve vede hadice do boční části budíku, který je umístěný na kapotě měřeného vozidla a z dolní strany budíku vede hadice s jedním ze dvou portů. Můžeme se připojit na plnící port, který je lépe přístupný a orientační tlakovou zkoušku provedeme tak, že utáhneme ventil na budíku a ten měří jen tlak v systému AC.

První možnost zapojení

Na jeden plnící port připojíme manometr. Hadici našroubujeme na spodní závit a plnící rychlospojkou připneme k AC systému.

Na druhý port připojíme tlakovou lahev.

Z tlakové lahve do systému napustíme asi 4 – 5 barů. Pokud únik nenajdeme, tak tlak zvyšujeme až na 9 barů max.

Ventil na manometru je zavřený. Zde sledujeme jestli, tlak v systému klesá a jak rychle.

Místo úniku najdeme detektorem, potom formovací plyn vypustíme do ovzduší.

V tomto případě ventilem na manometru, který je na kapotě vozidla.

Druhá možnost zapojení

Na dolní závit našroubujeme hadici s plnícím portem.

Na boční závit našroubujeme hadici od tlakové lahve.

Zde vidíme našroubované obě hadice.

Je úplně jedno, kterým portem systém naplníme( modrý).

Vybírám si vždy ten přístupnější( červený).

Po zjištění úniku formovací plyn vypustíme do ovzduší tak, že utáhneme ventil na manometru a povolíme dolní hadici.

Na závěr chci připomenout, že před použitím formovacího plynu systém odsajeme tak, aby v něm nezůstalo žádné chladivo.

Jednou z dalších výhod je, že pokud při běžném plnění klimatizace zjistíte plnící stanicí únik, tak systém, který je právě odsátý naplníte formovacím plynem a příčinu obvykle velmi rychle odhalíte. 

Zde bych chtěl upozornit na jednu chybu, která se občas stane. 

Je nutné vždy formovací plyn vypustit ze systému tak, aby v něm nezůstal žádný tlak, protože potom by plnicí stanice nejdříve odsála plyn do zásobníku, potom by vakuovala a potom naplnila systém chladivem při použití automatického režimu.

V tomto případě je nutné plyn ze zásobníku vypustit pojišťovacím ventilem, protože by došlo ke zkreslení tlaku v zásobníku, ale jinak nic vážného se nestane.

Při hledání úniků je potřeba použít i několik metod, protože bývá někdy složité je najít a zvláště na sací straně okruhu a na kompresorech. Na tlačné straně někdy stačí vidět mastnou skvrnu a je to jasné.

Oprava zadní zóny AC systému ve vozidle Ford Tranzit Bus

Majitel autopůjčovny v Olomouci mě oslovil, abych mu našel a popřípadě ihned odstranil únik chladiva na Fordu Tranzit Bus, protože má problém toto vozidlo zapůjčit klientovi v letním období, což asi platí ve všech autopůjčovnách.

Provedl jsem tedy vodíkovou zkoušku. Do AC systému jsem naplnil směs dusíku a vodíku pod tlakem asi 5 barů. Po krátké době za pomoci vodíkového detektoru byl únik nalezen na sacím potrubí v zadní zóně za levým zadním kolem. Jedná se o dost obvyklou závadu.

Poškozené místo jsem očistil brusnou vatou tak, abych dobře viděl místo úniku. V tomto místě jsem trubku rozřezal řezačkou .

Oba odřezané konce jsem ještě jednou očistil brusnou vatou tak, aby na nich nebyl žádný podélný šrám a nanesl jsem těsnící tmel Lokprep na oba konce trubek a na spojku Lokring.

Oba konce trubek jsem zasunul do spojky Lokring až na středový doraz.

Kleštěmi Lokring jsem nalisoval spojku na oba konce trubek.

Spoj je velmi pevný a lze jej obalit i původní chráničkou.

Po opravě jsem provedl vodíkovou zkoušku, ta dopadla dobře. V opraveném místě už nebyl žádný únik.

Samozřejmě si nešlo nevšimnout vpravo vzadu modré hadice, kterou někdo dříve na tomto vozidle opravoval vysokotlakou stranu potrubí vedoucího do zadního výparníku.

Podívejte se sami.

Na žádost majitele autopůjčovny jsem tedy provedl opravu řádným způsobem, protože tento stávající stav by mu nezaručoval bezproblémový provoz vozidla.

Podívejte se, jakou hadicí byla oprava provedena.

Na opravu chladírenského okruhu v automobilu používejte jen hadice, které jsou řádně označené.

Hadice musí být na chladivo R 134a, na PAG olej a na tlak 60 Barů a více.

Provedl jsem tedy odřezání tohoto dílu řezačkou na trubky na obou stranách.

Hydraulickým lisem jsem nejprve nalisoval spojky na hadici a trubku na oba konce nové hadice.

Nejprve hadici vsuneme do spojky až na doraz, potom spojku vložíme do lisu na střed, tak aby na obě strany vyčnívala stejně, a slisujeme maximálním možným tlakem.

Takto vyrobenou hadici jsem nalisoval na odřezané konce trubek, které jsem předtím očistil brusnou vatou. Stejně jako v prvním případě jsem nanesl na oba konce těsnící tmel Lokprep.

Podívejte se na výsledek obou oprav.

Na závěr jsem provedl opět vodíkovou zkoušku, která prokázala, že v systému nedojde k žádným únikům chladiva.

Po půlročním provozu je chladicí systém tohoto vozidla naprosto bez problémů s tím, že toto vozidlo jezdilo v létě do jižních oblastí Evropy.

Na opravu potrubí a výrobu hadice jsem použil nářadí zobrazené na poslední fotografii.

Protože bylo použito běžných stojek, tak opravu bylo možno provést v podstatě na počkání.